Česká strana sociálně demokratická Vlašim

Císař nemá nové šaty, císař je nahý

Když jsem cestoval po USA nebo západní Evropě, všiml jsem si zajímavé skutečnosti. Zatímco v naší republice lidé čekají na televizní zprávy a sledují je, v zemích na západ od nás je začátek zpráv signálem pro přípravu večeře či venčení psa, prostě pro nezbytné činnosti, jejichž realizace by jim později narušila klidný večer.

Tento fenomén se pomalu šíří i do naší země. Řada našich ústavních činitelů – politiků žije v „ akváriu“ a mnohdy vychází z informací svých asistentů, sekretářek a podřízených. Když však hovořím na ambulanci s pacienty, najednou vidím nezájem o politické dění kolem sebe.

Dříve dokázala většina lidí vyjmenovat celou vládu, dnes znají 2-3 ministry a vždy některého, který se zrovna objevuje v mediích pro svoje „úspěchy“. Dalším důkazem „zájmu“ voličů je skutečnost, že se mnozí domáhají platit zdravotnické poplatky. Stručně řečeno, tito lidé ještě nezaregistrovali, že už jsou téměř rok zrušené s výjimkou poplatku na pohotovosti.

Politickou aktivitu občanů změnily v posledních měsících problémy s imigranty. Neexistuje zatím návod, zákon, jak danou situaci řešit. Myslím, že něco jiného říkají politici v Bruselu a jiné informace dostávají občané. Rozhodují lidé, kteří nemají žádné zkušenosti s uvedenou problematikou. Vždyť politika EU a zvláště USA svojí naivitou, nevhodnými a nelogickými zásahy do arabských států, tuto situaci z velké části vyvolala. Nedávno jsem četl článek, nevím již od koho, jak se na současné situaci podepsala politika bývalého SSSR v 70. a 80. letech, což již považuji opravdu za směšné. Myslím, že za nedlouho bývalé SSSR zavinilo, že je již 2 měsíce sucho, nebo že vznikl islám jako náboženství.

V dětství jsem vyrůstal s komunitou cikánů, dodnes se s řadou z nich přátelím. Nikdy mi nepřišlo, že by naši občané byli xenofobní. Připadalo mi až komické, jaký názor měli někteří naši politici, při vší úctě k bývalému prezidentovi V. Havlovi, na řešení problémů Rómů. Asi by změnil názor, kdyby měl dvě nepřizpůsobivé rodiny ubytované ve svém domě, respektive za sousedy. Nakonec nejlépe řeší situaci starostové měst /např. v Ústí nad Labem, Teplicích/, kde Rómové žijí, pokud jim to zákony a vyhlášky nekomplikují. Tito představitelé mají své zkušenosti a vidí svět reálně. Myslím, že i na Slovensku je politika premiéra Fica vůči Romům reálná. Jejich začlenění do společnosti je nutné, ale musí být oboustranně vytvořena pravidla, která je třeba dodržovat.

Obdobné je to nyní i s imigranty. Asi by nebyl problém, kdyby do našeho státu přišlo 300 000 Rakušanů, Italů, ale i Vietnamců, Indů…ale u představitelů islámu to problémem je. Krátce řečeno, ani není takový problém kolik, ale kdo. Vždy jsem si myslel, že imigranti v první generaci jsou trochu problém, ve druhé se tento problém zmírní, ve třetí jsou již obyvateli daného státu. Toto platilo i např. u našich emigrantů do USA. Rád se občan USA pochlubí, že měl prababičku z Moravy, ale nyní je Američanem a hlavně se tak chová. Ale u příslušníků islámu tento předpoklad nefunguje. Atentát v New Yorku neprovedli vystěhovalci první generace, ale jejich vnuci.

Bezpečnost je dnes zásadní hodnotou, ale zanedbatelná není ani ekonomická situace. Děti a mládež musí chodit do školy, občané do práce. Všichni musí dodržovat určitá pravidla,

vytvářet hodnoty a předpokládají, že budou tyto hodnoty využívány pro ně a společnost, kde žijí. A najednou je vše jinak. Někteří imigranti mají dokonce přesvědčení, že se jedná o naší povinnost, nikoli laskavost a solidaritu a také se tak chovají. Chápal bych pomoc utečencům jako určitou „půjčku v nouzi“, kterou později loajalitou ke státu a svým přičiněním a prací „vrátí“, ale podívejte se na Francii, ono to tak nefunguje. Historie Francie je ale jiná. Měla své kolonie. Naše země však nikoliv, tudíž nemáme historický dluh.

Nechci laciné argumenty, např. že máme bezdomovce, o které se nedokážeme postarat, ale na imigranty peníze máme. Jedná se ve většině případů o společensky zvláštní skupinu lidí, někteří jsou s touto formou života dokonce spokojeni. Ale vezměme si spíše příklad z domova důchodců. Zde žijí staří lidé, kteří celý život pracovali a na sklonku života některým z nich nezbude, po uhrazení platby za pobyt v sociálním zařízení, ani na jedno pivo denně nebo na cigarety. Jako velký problém vidím radikalizaci naší současné společnosti, kterou imigrace vyvolala, zvláště radikalizaci mladých lidí. Mnozí jsou frustrováni sliby, které jim byly dávány v 90. letech, jak do 7 roků předeženeme v ekonomice Rakousko a do 15 let dosáhneme úrovně Německa. Tyto sliby jsou chimérou, naopak „nůžky“ se stále více rozevírají. Mladí lidé mají vstup do života nelehký a jistě pokorně neponesou skutečnost, že se např. vytvoří standardy pro imigranty, kdy budou mít lepší podmínky než oni. A mají pravdu.

Uvedu následující příklad, abych stále neopakoval problém imigrace. Mnohonásobní vrazi jsou po několika letech propuštěni, nezřídka vraždí podruhé i potřetí. Ve vězení mají cely o více místnostech, posilovnu, studují vysokou školu. To je odměna společnosti, nebo projev lítosti nad nimi, že zavraždili několik občanů? Poslouchám programy o jejich problémech, ale nikdo nemluví o rodinách, pozůstalých po obětech, jak se jim změnil život, o jejich utrpení. Není to pro bulvár zajímavé, ale Kájínkové, Krejčířové, Roubalové, to je jiná. Nezřídka se stane, že po propuštění svoji „činnost provozují“ dále. Latinské přísloví praví: „Kdo šetří viníky, trestá nevinné.“ Imigranti napadnou policii, někdy policisty i těžce zraní, porušují zákony naší země, ale nic se neděje.

Říká se, že existuje politické kyvadlo vychylující se v čase doleva nebo doprava. Ale nyní mám strach, aby se nerozdvojilo a následně nevychýlilo k pravicovým a levicovým extrémistům.

Někdo proboha již musí říci, císař nemá nové šaty, císař je nahý.

 

Prof. MUDr. Zdeněk Seidl, CSc.

Místopředseda Středočeské krajské organizace ČSSD